Objev sodíkové výbojky znamenal obrovský průlom v oblasti osvětlování veřejných ploch, a to zejména podél silnic a v ulicích měst. Výkon sodíkových zdrojů je dosud nepřekonaný a stále se jedná o velmi ekonomický zdroj s dlouhou životností.

Nevýhodou sodíku je jeho barevná teplota, i když v pouličním osvětlení je spíše ze zdravotního hlediska tato vlastnost ku prospěchu, ale přece jen je v některých místech nutné použít přijatelnější barvu, která napodobuje denní sluneční světlo, a poskytuje tak věrný obraz prostředí včetně osvětlených předmětů. Vědecké týmy se již zhruba před padesáti lety snažily vyvinout alternativní zdroj, který by nahradil málo výkonnou výbojku rtuťovou a oranžový svit sodíkové vysokotlaké výbojky . Několik desítek let trval vývoj halogenidových výbojek plněných kromě rtuti a argonu směsí sloučenin jódu a bromu společně s některými dalšími prvky (tzv. kovy vzácných zemin).

Jaké jsou vlastnosti metalhalogenidových výbojek

• Jsou opatřeny odolným korundovým hořákem (oxid hliníku) který přispívá k velmi dlouhé životnosti, řádově až dvacet tisíc hodin. Tím se významně snižují náklady na jejich provoz vzhledem k prodloužení intervalu jejich výměny.
• Mají velmi vysoký index podání barev Ra, až 95, což znamená, že osvětlené předměty nejsou téměř barevně zkreslené.
• Kombinace vysokého výkonu a dobrého indexu podání barev umožňuje jejich nasazení tam, kde je třeba dostatek umělého světla na velké ploše, a kde záleží na věrnosti zobrazení osvětlovaného prostředí. Typickým příkladem jejich nasazení v terénu jsou sportoviště všeho druhu (atletické, hokejové, fotbalové a olympijské stadiony, venkovní cvičiště, běžecké, lyžařské a biatlonové areály, cyklistické ovály, automobilové závodní okruhy, vodní slalomové kanály atd.), kde je kladen mimo jiné důraz i na věrné zobrazení televizního vysílání z přenosových kamer.