Baroko svým zaměřením toužilo po velkoleposti, nádheře a přemírou okázalosti. A to nejenom na poli architektury, malířství, sochařství a hudby, ale citelně se dotklo i oblasti odívání.
Proto také touha po výstřednosti zvolna vytlačovala lehké materiály a krajky a nahradila je novými, jako byl samet a brokát s výšivkami, stuhami a krajkovými vsadkami.

Dámské šaty byly vyztuženy u sukně železnou obručí, sukně uprostřed rozstřižená a na bocích zdvižená umělecky zřasená a připevněna velmi často kovovými sponami, nebo brožemi.
Živůtek byl naopak podepřen až jedním kilogramem většinou rybích kostic a v zádové části opatřen klasickou šněrovačkou a s dekoltem čtyřhranného tvaru. Oděvy pro dámy se tehdy šily převážně z francouzského hedvábí a zmiňovaného brokátu. Do Čech se obě tkaniny dostávají od konce sedmnáctého století.
Nezbytným doplňkem garderoby byla napudrovaná, dráty vyztužená a napudrovaná paruka, zdobená hojně krajkou a umělými květy. Nesměl chybět ani obligátní vějíř a kožené, nebo vlněné rukavičky. Obuv pocházela z kozinky, nebo hedvábí, či brokátu, s mírně vysokým, dole se rozšiřujícím podpatkem.
 
Typickou součástí pánské barokní módy se stal rozšířený kabátec, zvaný just-au-corps, který vznikl v první půlce sedmnáctého století a vyznačoval se svojí zdobností, protože byl ušit z brokátu a hojně lemován stuhami. Jeho rukávy jsou vysoko přehrnuty a odhalují krajkové košilové rukávce. Pod kabátcem ukrýval kavalír ještě ke kolenům sahající vestu zdobenou řadou hedvábných, cínových, nebo stříbrných knoflíků. Kalhoty sahají těsně pod kolena a doplňují je hedvábné punčochy.
I pro pána platí povinnost nošení paruky, jako odznaku majestátu a nezbytností jsou také kožené rukavice a kožené, nebo brokátové boty na robustním vyšším podpatku, obvykle doplněná o velkou mašli, nebo kovovou ozdobnou sponu.